Cyrilice nebo hlaholice?
Umíte přečíst text z otevřené knihy na sousoší sv. Cyrila a Metoděje?
Je obecně známo, že jde o úvodní slova evangelia podle sv. Jana: „Na počátku bylo Slovo…“
Zrovna tak je známo, že filozof Konstantin (sv. Cyril) vytvořil nové písmo hlaholici, jež na rozdíl od latinky umožňovalo věrný záznam slovanské řeči. To vede k často přejímanému omylu, že text v knize je psán hlaholicí (tak se uvádí např. v tomto pořadu ČT).
Ovšem my, co jsme se ve škole učili rusky, tušíme, že to bude jinak. Mnohé znaky totiž připomínají spíše azbuku, která se vyvinula z tzv. cyrilice (kterou navzdory označení nevytvořil sv. Cyril, ale až jeho následovníci).
Když člověk něco neví, má se zeptat odborníka. Učinil jsem několik takových pokusů a jako první reagoval Doc. Ing. Vojtěch Merunka, Ph.D. Jeho odpověď byla rychlá a skutečně fundovaná. Panu docentu děkuji a cituji z jeho odpovědi:
- je to stylizovaná CYRILICE (hlaholice je úplně jiná). Tvary znaků jsou moderní, ale obsahují zkratky a hlásky, které se v dnešní azbuce již nevyskytují. Po jazykové stránce to není ani staroslověnština ani církevní slovanština; umělec se snažil, přesto - bez urážky - trochu ten jazyk spatlal s moderní češtinou a ruštinou.
Například:
- NA POČÁTKU se staroslověnsky řekne ISKONI, ale autor textu jednou použil ruské V NAČALĚ. Podruhé ale už má to slovo správně.
- Zájmeno NIC není ruské NIČTO, ale staroslověnské NIŠTO.
- Zájmeno ON v genitivu je NĚGO (jako česky NĚHO), musí se tam dát počáteční N, protože to je za předložkou BEZ. Ale autor napsal chybně JEGO navíc s chybně použitým dvojnožičkovým I, které se před samohláskami nepíše. Tuhle chybu dělají Češi v ruštině.
- Tvar písmen N a I je moderní ruský. Ve staroslověnštině vypadají jinak - jako řecká N (ný) a H (éta vyslovováno jako íta).
- Na druhou stranu tam je dobře napsané Ě a Ę, což dnešní ruština už nepoužívá, jen někdy z okrasných důvodů to v ruštině zaniklé trojnožičkové A (Ę), které se má číst správně jako nosovka Ę, se nesprávně v ruských nápisech používá jako koncové JA. Ale autor textu to napsal gramaticky správně. Zůstává však otázka, jak si myslel, že se to písmenko správně čte.
- Také ukazovací staroslověnské zájmeno SE (česky TO, TOTO) je použito správně. Dnešní ruština ani čeština ho už nezná, ale autor ho použil dobře.
- Rovněž tak autor dobře použil staroslověnské pády podstatných jmen a zájmen a časy sloves (BĚ, BYŠĘ, BYSŤ = prostý minulý čas od slovesa být) ... atd.
Fonetický přepis v latince zní takto (tvrdé znaky za souhláskami vynechávám a chybějící samohlásky v ustálených spojeních naopak přidávám):
Levá stránka:
v načalě bě slovo i slovo bě k bogu i bog bě slovo
(Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh.)
Pravá stránka:
se bě iskoni k bogu vsę těm byšę i bez jego že ničto že bysť v tom že život bě
(To bylo na počátku u Boha. Vše povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život...)
Tolik z odpovědi Doc. Ing. Vojtěch Merunky, Ph.D.
A že je mu toto téma blízké, to dosvědčuje i skutečnost, že mimo svou pedagogickou a odbornou činnost je i autorem a propagátorem novoslověnštiny a předsedou SLOVANSKÉ UNIE.
Stránky bronzové knihy na sousoší nejdou obracet. Pokud vás zajímá, jak Janův text pokračuje, otevřete si doma Bibli nebo klikněte ZDE.
