Dům Boží, nebo tržiště?
Je zajímavé sledovat návštěvníky kaple, a to z různých aspektů. Třeba jak rozdílně lze prožívat takový obyčejný, nenáročný rodinný výlet na Radhošť. Přicházejí lidé, kteří se upřímně radují z každého zakoupeného pohledu nebo z razítka do notýsku, obdivují výhledy ze zvonice a výzdobu kaple, zajímají se o její historii… Jiní i zde v kapli pokračují ve své celodenní naštvanosti, co jeden z rodiny navrhne, to druzí zesměšní, nebo bojkotují. Nic je nebaví, nic je nezajímá, otrávení přišli a otrávení odejdou.
Jsme prostě lidé různí a ta různost se odráží i v chování návštěvníků kaple. Přichází sem celé spektrum lidí i co do jejich vztahu k církvi, obecně k náboženství. Od těch umírněných a inteligentních, kteří ač nevěřící, umí se v kapli chovat kulturně a ukázněně, až po ty, kteří sice navštíví zvonici, ale práh kaple nepřekročí jaksi z principu a kolem otevřených dveří procházejí nevšímavě, jako by tam byla zeď, prostě křesťanskou podstatu kaple zcela ignorují. Nejtrapnější skupinu představují ti návštěvníci, kteří do kaple vstupují s úmyslem provokovat. Přicházejí možná ze zvědavosti, ale potom snad v obavě, aby je někdo náhodou nepovažoval za věřící, začnou různými pošklebky a nejapnými hlasitými poznámkami přesvědčovat sebe i okolí, že oni s tím vším tady kolem nemají nic společného.
Zdá se mi, že (sice v menší míře a jaksi v obráceném smyslu) to funguje i u některých věřících. Zdá se totiž, že některé z nich pohoršuje, že se ve zvonici prodávají suvenýry. Vnímají to zřejmě jako cosi nepatřičného, jako znesvěcení tohoto místa. Někteří proto kolem stolku se suvenýry cestou do kaple i z kaple projdou s okázalou nevšímavostí… Možná jim situace připomíná známý biblický příběh, kdy Ježíš doslova vypráskal z chrámu trhovce. My zde ale nejsme pro svůj zisk. Naopak, v kapli na Radhošti slouží všichni zdarma – od kněze, přes varhaníka až po nás „průvodce“. Sloužíme zde bez rozdílu lidem věřícím i nevěřícím a to vše kvůli šíření úcty k našim milým věrozvěstům a – jak se říká - k větší cti a slávě Boží.
Myslím proto, že pro ty, kdo to nechápou, platí rčení „být papežštější než papež“, a to doslova. Vždyť i ve Svatopetrské basilice v Římě mají věřící poutníci spolu s turisty možnost vystoupat kvůli vyhlídce na střechu i na kopuli chrámu, zakoupit si zde pohledy a jiné suvenýry. (Na obrázku vlevo právě vychází účastník poutního zájezdu Matice radhošťské z prodejny suvenýrů, která se nachází přímo na střešní terase chrámu sv. Petra.) Jestliže je taková praxe možná v centru církve – ve Vatikánu u sv. Petra, proč ne na Valašsku v cyrilometodějské kapli na Radhošti? 
