|
Pamatuju si, že to bylo ještě na základní škole, kdy jsme byli s rodiči v pražském Bludišti na Petříně, kde jsem obraz, který je tam vystavený, považovala za skoro skutečný. Je to dioráma bratří Liebscherů „Boj studentů se Švédy na Karlově mostě“. Byla jsem tehdy malá a tak jsem se na obraz dívala z jiné perspektivy než teď - vtažení do děje bylo pro mě silnější. Byl to takový zážitek, že jsem si provždy zapamatovala jméno bratří Liebscherové.Také jsem si tenkrát často prohlížela Ottovy „Čechy“ a představovala jsem si, že všechna místa v nich vyobrazená, někdy navštívím. Bratři Liebscherové byli totiž také jedněmi z jejich ilustrátorů.
ADOLF LIEBSCHER byl během století devatenáctého všeobecné velmi uznávaným
malířem. Patřil ke „generaci Národního divadla“, protože jeho obrazy zdobí předsíň před foyerem Národního divadla v Praze, nazývanou nyní Liebscherova. Ale rozsah jeho díla je obrovský. Byl spolu se svým starším bratem Karlem (1851-1906) ilustrátorem mnohých knih, mj. patnáctisvazkových „Hradů“ Augusta Sedláčka a již uvedené čtrnáctidílné vlastenecké edice nakladatele J. Otty, nazvané „Čechy“. Jeho obrázky se dnes těší značnému zájmu sběratelů pohlednic.
Adolf Liebscher se narodil 11. března 1857 v Praze. Byl mladším synem inženýra Zemského výboru Josefa Liebschera. Za Rakouska byl Zemský výbor v podstatě místní českou vládou. Starší bratr Karel Liebscher byl také významným malířem, ale oproti svému bratrovi spíš krajinářem. Bratři na mnoha obrazech a hlavně ilustracích spolupracovali.
Po školách v Praze navštěvoval Adolf Liebscher v letech 1875 až 1878 tříletý kurz pro učitele kreslení na Uměleckoprůmyslové škole (Kunstgewerbeschule) ve Vídni. Zde jej ovlivnil profesor Ferdinand Laufberger (1829 - 1883), rodák z Bohosudova, o němž bylo známo, že uměl dobře česky. Byl to uznávaný umělec, známý pro návrhy k rakouským bankovkám; byl také autorem opony tehdejší Vídeňské dvorní opery, která však byla zničena v r. 1945. Na našem území se můžeme s jeho tvorbou seznámit v „červeném kostele“ - českobratrském evangelickém chrámu J.Á.Komenského v Brně, kde je jeho obraz Krista.
Zmíněný kurz Adolf Liebscher zakončil státní zkouškou a pak pracoval v ateliéru rakousko-německého malíře Ermenegilda Antonia Donadiniho (1847 - 1936), který byl odborníkem na divadelní výzdobu. Zde se Liebscher připravoval pro soutěž na výzdobu pražského Národního divadla. V r. 1879 byl po vyhodnocení soutěže pověřen výzdobou spojovací chodby k foyeru a získal čestné uznání poroty. Své návrhy měl uzpůsobit pro klenby. Jeho lunety - „Opera“, „Epos“, „Melodrama“, „Opereta“, „Veselohra“, „Drama“, „Fraška“ a „Balet“ představují jednotlivé druhy divadelního umění. V těchto Liebscherových pracích se projevil vliv současného vídeňského malíře Hanse Makarta (1840 - 1884), který byl v té době určujícím umělcem rozsáhlých působivých výprav nejen pro divadlo, ale i pro císařský dvůr při různých slavnostech.
Od té doby začal být Adolf Liebscher velmi žádaným malířem. Maloval velká plátna, psal články, vydával alba, ilustroval a také učil.
V r. 1881 totiž dostal místo pomocného učitele předmětu „kreslení od ruky“ na České vysoké škole technické, předchůdkyni dnešního ČVUT.
V r. 1882 ilustroval báseň Svatopluka Čecha (1846 - 1908) z pobělohorské doby „Václav z Michalovic“. V témže roce začaly také vycházet Sedláčkovy “Hrady, zámky a tvrze království Českého“ a v r. 1883 začaly vycházet Ottovy „Čechy“. Bratři Liebscherové dodali největší část vyobrazení. Při prohlídce těchto svazků se člověk sotva ubrání velkému obdivu, kde všude umělci museli být, kam museli dojít, aby mohli patřičné objekty nakreslit.
V r. 1884 ilustroval Adolf Liebscher báseň „Legenda o svatém Prokopu“ od Jaroslava Vrchlického (1853 - 1912).
V rámci výstav Krasoumné jednoty vystavoval se svým bratrem poprvé v r. 1885.
Někdy v té době se Liebscher oženíl s Aloisií Barochovou a v r.1887 se manželům Liebscherovým narodil syn Adolf (1887 - 1965), který byl později profesorem architektury na Vysokém učení technickém v Brně.
Tehdy se velice rozvíjela česká města, stavěly se reprezentativní městské budovy. Liebscher vyzdobil v r. 1886 strop divadelního sálu Spolkového domu ve Vyškově (nyní Besední dům).
Pracoval také na výzdobě vily Boženka (nynější hotel Zdenka) českého politika a mecenáše Jana Nolče ze Všenor, kam do tanečního sálu namaloval osm obrazů s tématy jara. Obrazy byly při dalších rekonstrukcích přemístěny. Po smrti Jana Nolče v r. 1888 prováděl i výzdobu nově stavěné Nolčovy rodinné hrobky.
V r. 1887 a 1888 pracoval Liebscher na nové fasádě radnice v Kolíně, kde je pět fresek s historickými náměty, týkajícími se kolínské historie: „Král Přemysl Otakar II. prohlíží stavbu hradeb města Kolína, které nařídil vystavět“, „Císař Karel IV. pokládá v roce 1360 základní kámen k dostavbě katedrálního chrámu sv. Bartoloměje“, „Husitský hejtman Diviš Bořek z Miletínka se brání v Kolíně proti útoku spojených táborsko-sirotčích vojsk roku 1427“, „Král Václav IV. potvrzuje privilegia, udělená Kolínu předchozími panovníky“, „Švédská vojska vedená generálem Torstenssonem dobývají 13.června 1623 Kolín“. Vedle těchto fresek zdobí průčelí ještě jeho dva obrazy panovníků malované na měděném plechu: „Přemysl Otakar II. a „Jiří z Poděbrad“.
V r. 1890 vyzdobil budovu písecké městské záložny. Zároveň v tomto roce také ilustroval „Kytici“ Karla Jaromíra Erbena (1811 - 1870) a Čechovo „Ve stínu lípy“.
První Liebscherovo velké plátno bylo z let 1888 až 1889 „Žižka před Kutnou Horou“. V důsledku úspěchu tohoto obrazu obdržel zakázku od Klubu českých turistů na výzdobu jejich pavilónu na Jubilejní zemské výstavě v r. 1891. Vytvořil tehdy již zmiňovaný „Boj studentů se Švédy na Karlově mostě“.
Kolem r. 1890 byl Liebscher jedním z umělců, kteří navrhovali vitráže pro dostavovaný chrám svaté Ludmily na pražských Vinohradech. V tomto roce vyšly „Obrázkové dějiny národa českého“, vydané nakladatelstvím Jos. R. Vilímek, v nichž byly některé z jeho ilustrací.
V r. 1892 navrhl a provedl oponu Zemského divadla v Lublani v dnešním Slovinsku s alegorií ženských postav jakožto vyšších bytostí. Je také například známo, že téhož roku přispěl svými ilustracemi do almanachu „Sirotám příbramským“.
V r. 1894 vytvořil malbu na stropě nynějšího Majakovského sálu v Národním domě na Vinohradech, která představovala oslavu císaře Karla IV.
V té době také začal navštěvovat Valašsko a pobýval o prázdninách v Novém Hrozenkově na Vsetínsku. V časopise „Květy“ popisoval své dojmy z Valašska v článku „Na horách valašských“ a zároveň také vydal album „Lidové kroje slovanské“, v němž byly i litografie z Valašska. Valašsko bylo pro Liebschera velkou inspirací i pro jeho obrázky z běžného života.
 Při příležitosti Národní výstavy českoslovanské v r. 1895 namaloval triptych „Valašská madona“, na němž jsou jednotlivé postavy betlémské scény narození Krista v národních krojích. Zde je uvedena pouze střední část obrazu, která představuje „Klanění pastýřů“. Na bočních částech jsou vymalovány „Cesta do Betléma“ a “Zvěstování pastýřům“.
V té době se začínalo se záměrem stavby kaple svatých Cyrila a Metoděje na Radhošti a přípravná skupina pro realizaci akce zakoupila Liebscherův obraz pro tuto stavbu. Zároveň byly vydány pohlednice s Valašskou madonou a „výboři“ cestovali s obrazem po Moravě, aby shromáždili potřebný kapitál pro výstavbu. Pro Liebscherovu „Valašskou Madonu“ se v kapli počítalo s pravým bočním oltářem. V současnosti je na Radhošti kopie tohoto obrazu, provedená malířem Otakarem Pavlovským (1872 - 1953). Druhá kopie obrazu je ve Vatikáně a Liebscherův originál je v kostele svatého Martina ve Frenštátě pod Radhoštěm.
Téhož roku byl Adolf Liebscher jmenován docentem na technice.
V r. 1896 ilustroval Ohlas písní českých od Františka Ladislava Čelakovského (1799 - 1852) a vyhrál první cenu v soutěži na návrh vitráží pro nově postavený chrám svaté Ludmily na pražských Vinohradech. Následující rok mu Krasoumná jednota uspořádala další výstavu.
V letech 1898 a 1899 spolupracoval opět s architektem Janem Vejrychem (1856 - 1926), se kterým už pracoval při výzdobě radnice v Kolíně. Tentokrát se jednalo o výzdobu radnice v Kladně, jak exteriéru, tak interiéru. Výzdobou zasedací síně radnice byla opět alegorie „Uhlí a železo“, znázorňující na triptychu bohatnoucí Kladno.
Na začátku dvacátého století vyzdobil Adolf Liebscher kapli svatého Kříže Zemské porodnice na Novém Městě v Apolinářské ulici. Námětem bylo šest scén ze života Panny Marie.
Z r. 1902 je obrázek, vyjadřující tehdy oblíbený „vlastenecký“ motiv, jak se baví společnost několika lidí na výletě. Obraz má název „Výlet na Říp.“
Velmi zajímavý z hlediska tvorby je pro Liebschera r. 1903. Tehdy přijal zakázku na malbu
portrétu císaře Fr. Josefa I. a zároveň namaloval tklivý soubor 21 obrazů, nazvaný „České elegie. Jsou to obrazy především tragických událostí české historie, například loučení Českých bratří z vlastí. Dalo by se říci, že je to poněkud schizofrenní situace - na jedné straně malba portrétu představitele národního útisku a na druhé straně umělecký popis tohoto útisku. Lze asi konstatovat, že taková situace i takový postoj nebyl v naší národní historii nic neobvyklého, včetně doby ještě nedávné... Zde uvedený obrázek má název: „Pane, zůstaň s námi“.
Na druhé straně jsem četla i kritiku tohoto cyklu z hlediska dnešní doby, která je vyjádřením lehkého pohrdání nad trpící alegorií Vlasti, že prý je to až „humorné“. Z dávných rozhovorů se svými prarodiči vím, že postoj v díle vyjádřený byl začátkem 20. století brán zcela vážně a nebylo na něm nic ani přehnaného ani humorného.
Na přelomu století pracoval Liebscher také na návrhu vitráží pro dnes už odsvěcený Havířský kostelík Nanebevzetí Panny Marie na okraji Poděbrad, stojící v místech někdejší popravy kutnohorských havířů.
V r. 1904 byla v režii Krasoumné jednoty další výstava. V r. 1906 zemřel Adolfovi náhle bratr Karel, jemuž v r. 1908 uspořádala Krasoumná jednota soubornou výstavu.
V r. 1907 dokončil Adolf Liebscher obraz „Bitva na hoře Vítkově“, který je umístěn v historickém sále žižkovské radnice v Praze.
V letech 1909 až 1911 pracoval Adolf Liebscher na velké zakázce nástropních maleb pro barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Zlonicích na Slansku. Interiér kostela byl upraven v novobarokním stylu a Liebscherovi se podařilo svou nástropní malbou velmi citlivě zachovat celkový ráz.
Roku 1911 byl jmenován mimořádným profesorem pražské techniky.
Jeho kresby vycházely v tehdejších ilustrovaných časopisech - ve „Světozoru“, „Zlaté Praze“ nebo „Českém světě“.
Práce na Ottových encyklopediích z osmdesátých let ho zavedla do všech končin české země. Sám si oblíbil Vsetínsko. Jsou ale známé jeho články a kresby z okolí Trenčína. Prameny uvádějí, že hodně kreslil okolí Všenor, což je pochopitelné, vzhledem k jeho malbám pro Jana Nolče. Maloval záběry z okolí Jinřichova Hradce, jezdíval do okolí České Kubice. Ale nejvíce si oblíbil Potštejn, kam jezdíval od r. 1893 na letní pobyty a kde také 11. června 1919 zemřel. Pochován je na vyšehradském hřbitově.
Vedle již uvedených obrazů se zachovala v jeho pozůstalosti řada kreseb z různých míst Čech i Moravy a také Itálie.
Ulice se jménem malířovým jsou pouze v Potštejně a na Kladně. Po jeho smrti byly v dvacátém století pouze dvě výstavy jeho prací - a sice v r. 1943 v někdejším pavilonu Myslbek v Praze Na příkopě a v r. 1955 v Olomouci.
Poslední výstava se uskutečnila v r. 2007 při příležitosti 150. výročí umělcova narození. Byla na dvou místech, jednak na Novoměstské radnici v Praze a pak na zámku v Potštejně. Organizátorem výstavy bylo občanské sdružení Liebscher, sdružující malířovy potomky a obdivovatele jeho díla. Scházívají se při výročí jeho narození u umělcova hrobu na Vyšehradě a podnikají společné výlety na horu Říp, inspirováni obrazem, který malíř v r. 1902 namaloval.
Je nádherné a potěšující, že Liebscherovo dílo neupadne v zapomnění, jak už to začalo vypadat.
Ing. Dobromila Lebrová
(Poprvé publikováno v Pozitivních novinách 11. 06. 2009)
|
