Stručně z historie i současnosti
29. 12. 2013
Odvážný plán vystavět na vrcholu Radhoště kapli zasvěcenou našim věrozvěstům se díky nadšení mnoha obětavců podařil zrealizovat a kaple byla 11. září 1898 za účasti třiceti tisíc poutníků slavnostně vysvěcena arcibiskupem olomouckým Theodorem Kohnem. Záhy se ale ukázalo, že kaple bude vyžadovat soustavnou péči a údržbu, a to kvůli extremnímu horskému počasí, jehož vliv byl zřejmě podceněn už při realizaci stavby.
O kostely se starají jejich farníci. Radhošť však nemá stálé obyvatele. Proto byl zřízen roku 1905 spolek „Matice Radhošťská“, jehož členové si předsevzali o kapli pečovat. (Ze stejných důvodů existují podobně zaměřené organizace na mnoha jiných poutních místech Moravy i Čech – Matice Velehradská, Svatohostýnská….)
Personálně se stali zakladateli spolku bývalí členové někdejšího stavebního výboru - „komitétu“, který byl původně zřízen kvůli výstavbě kaple. Prvním předsedou matice byl zvolen frenštátský továrník Emil Kostelník. Úkoly, které předsedu a výbor nově založeného spolku čekaly, byly náročné. Ve stanovách sice stálo, že: ”Matice Radhošťská je spolkem, který za účelem sobě klade povznášeti poctu sv. věrozvěstů Cyrila a Metoděje na staroslavném Radhošti“, ale faktickou náplní a hlavní starostí spolku byla péče o rychle chátrající stavbu. Omítky i zdivo kaple ničila vlhkost z deště a sněhu. Opravy byly náročné a jejich efekt sporný a krátkodobý. Výsledek neodpovídal vynaloženému úsilí.
Teprve generální oprava, jejíž podstatou byla přístavba krytého ochozu po obvodu celé kaple a současné obložení kamenného zdiva dřevěným šindelem, přinesla zlepšení tristního stavu. Součástí této rekonstrukce byla přístavba dřevěné zvonice, čímž kaple získala svůj známý, nezaměnitelný vzhled.
Ani tato náročná rekonstrukce se neobešla bez sbírek a darů. Výbor musel dokonce kvůli půjče u banky dát do zástavy známy obraz A. Libschera Valašská Madona.
Matice Radhošťská přežila těžká období obou světových válek a období míru mezi nimi věnovali členové spolku zmíněné zásadní přestavbě. Nejkritičtější chvíle pro spolek i pro kapli přišla paradoxně v době vytouženého míru, v letech po ukončení II. světové války. Tehdejší předseda spolku Děkan Medard Horák obdržel roku 1951 dopis, v němž mu úředník okresního národního výboru stroze oznamuje, že: „…další trvaní spolku není právně opodstatněno“.
Kaple přečkala období „budování socialismu“ jen díky nadšencům z řad členů ČSL z Trojanovic a Dolní Bečvy, kteří po dlouhých 43 let brigádnicky zajišťovali nejnutnější údržbu a opravy kaple. Členové lidové strany z obcí pod Radhoštěm také iniciovali obnovení spolku po celospolečenských změnách po r. 1989.
Ustavující schůze nové Matice Radhošťské se konala 16.7. 1994 v horském hotelu Radegast a prvním předsedou byl zvolen tehdejší starosta obce Trojanovice Drahomír Strnadel (stal se v pořadí čtvrtým předsedou od založení původního spolku).
Bohužel, právně není tento - v roce 1994 založený - spolek považován za nástupce Matice radhošťské z roku 1895, protože k „obnovení“ spolku došlo až po zákonem stanovené lhůtě. Členové spolku se přesto cítí být morálními nástupci, ideovými pokračovateli svých předchůdců, protože svou prací navazují na jejich dílo i odkaz.
Spolek byl tedy obnoven, ale stejně jako naši předkové, když pojali úmysl vystavět ke cti našich svatých věrozvěstů na vrcholu Radhoště kapli, stejně jako první členové Matice na začátku své činnosti v r. 1905 a podobně jako později před zásadní rekonstrukcí kaple za I. republiky, opět stáli lidé z vedení Matice před obrovským úkolem, vyzbrojení jen odhodláním. Ba byli v horší situaci než jejich předchůdci, kdy bylo členství v Matici prestižní záležitostí a jejími členy byli i vlivní a majetní lidé. Členy Matice po obnovení její činnosti bylo jen několik desítek „obyčejných lidí“ převážně důchodového věku. Zatímco původní Matici patřily i pozemky kolem kaple a např. už ve třicátých letech minulého století zářila kopule kaple do noci stovkami žárovek, obnovená matice převzala kapli bez elektřiny, bez pozemků…
Odborný průzkum záhy ukázal, že dřevěné části stavby jsou v takovém stavu, že místo původně zamýšlené částečné rekonstrukce, bude muset být celá zvonice demontována a nahrazena věrnou replikou.
S žádostí o pomoc byli osloveni podnikatelé, státní a krajské úřady a instituce. Jejich pomoc však nebyla dostatečná, ani podstatná. Zásadní zvrat přinesl až nápad požádat o pomoc okolní obce a města aby na rekonstrukci kaple věnovali dřevo ze svých lesů. Přispěli i soukromníci.
Aktivní člen Matice Oldřich Paulus inicioval vznik sbírky „Valaši sobě“ a již potřetí v historii pomohl kapli triptych Valašská Madona. Ve spolupráci s Muzejní a vlastivědnou společností bylo vytištěno 10 000 zmenšených reprodukcí obrazu a zisk z prodeje byl jedním z finančních zdrojů na pokrytí této mnohamilionové investice.
S pomocí Boží, díky odhodlání a pracovnímu nasazení předsedy Drahomíra Strnadla a jeho týmu, se tak hrstce členů během deseti let podařilo splnit vše, co si předsevzali: Kaple byla znovu elektrifikována, odborná tesařská firma vybudovala za použití tradičních technologií novotou vonící dřevěnou zvonici, byly vyměněny houbou napadené části krovu samotné kaple, její střecha a kopule byla nově pokryta měděným plechem a postupně je obměňován i šindel na plášti kaple a ochozu. Po zajištění těchto nezbytných oprav došlo i na restaurování krásných historických okenních vitráži, z iniciativy P. Rudolfa Swienczeka byl do důstojné podoby a v souladu s požadavky II. Vatikánského koncilu upraven liturgický prostor – nový obětní stůl a ambon z aralského mramoru. Byly pořízeny nové lavice a vstupní dveře… V letošním roce došlo i na opravu známého sousoší Cyrila a Metoděje od Albína Poláška. Po více než 80 letech bylo dílo odborně demontováno, aby mohl být opraven prasklý sokl a vybudován nový základ.
Nejneodkladnější opravy má tak kaple za sebou, ale i běžný provoz a údržba jsou finančně náročné. Např. jen pravidelně obnovovaná impregnace dřevěného pláště stojí 140 tisíc korun.
Matice ze svých sbírek ale už přispěla i lidem postiženým povodněmi nebo občanům texaského města West, které bylo v roce 1913 postiženo průmyslovou katastrofou. (Ve městě žijí potomci někdejších moravských vystěhovalců, kteří naopak v předminulém století finančně přispěli na výstavbu radhošťské kaple.)
Na předsedu a celý výbor Matice Radhošťské přirozeně nejtíživěji doléhala starost o záchranu kaple, o shromáždění finančních prostředků na pokrytí této mnohamilionové investice. Matice ovšem nežije jen „starostmi o peníze“. Podle stanov Matice Radhoštské je hlavním posláním spolku šíření cyrilometodějské úcty. Matice Radhošťská ve spolupráci s Farním úřadem Frenštát organizuje poutě, technicky zabezpečuje ostatní mše během poutní sezóny, iniciuje, či se podílí, na vydávání brožur o Radhošti, vydala pamětní medaile, grafické listy… V roce 2010 byla přímo v kapli a za přítomnosti čtveřice jejich autorů „uvedena do života“ nová kniha Až na vrchol Radhoště.
Členové Matice se pravidelně scházejí před začátkem poutní sezony a koncem roku, výbor spolku se schází operativně – podle potřeby. Matice Radhošťská udržuje přátelské vztahy se „sesterskými organizacemi“ – Maticí Svatohostýnskou, Velehradskou a Svatoantonínskou. V minulosti zástupci matice navštívili mauzoleum Arcibiskupa Th. Kohna v Rakousku, letos - v jubilejním roce 1150 let od příchodu našich věrozvěstů na Moravu - zorganizovala Matice Radhošťská zájezd do Říma k hrobu sv. Cyrila.
