Kde končí islám a začíná islamismus?
„Turecko potřebuje ústavu, v níž bude zakořeněn islám jakožto národní náboženství. Ústava by neměla ukotvovat sekularismus z jednoho prostého důvodu, jsme muslimskou zemí, proto musíme mít náboženskou ústavu,“ řekl předseda tureckého parlamentu.
Mohli bychom si říct, že nám přece může být jedno, co má, nebo nemá Turecko ve své ústavě. Turecko však, které je krom jiného bezprostřední evropský soused, žádá na EU bezvízový styk pro svých 75 milionů obyvatel a vyhrožuje (= vydírá) že v opačném případě „nebude bránit“ dalším nelegálním imigrantům v jejich cestě do Evropy.
Na území dnešního Turecka nebyl vždy islám tak samozřejmou a dominantní skutečností jako dnes. Naopak! Současný Istanbul, dříve Konstantinopol či Cařihrad, byl vedle Říma centrem křesťanské kultury.
Sv. Cyril s Metodějem sice pocházeli ze Soluně, ovšem k nám na Moravu nepřišli z Řecka, ale právě z území dnešního Turecka, z Konstantinopole a přinesli nám křesťanskou víru a z ní vycházející kulturu, vzdělanost, filozofii a právo, nikoli islám!
Jak k tomu může dojít, že se z oblastí obývaných křesťany, ze zemí křesťanských chrámů, stanou země islámských mešit? Že by křesťané byli tak fascinováni učením Mohameda, že by hromadně a dobrovolně opouštěli víru svých předků?
Odpověď, jaká byla minulost, ale jaká je i současnost Turecka nalezneme na populární Wikipedii:
„…Dalším problémem současného Turecka je neschopnost vyrovnat se s vlastní minulostí, s náboženskou nesnášenlivostí namířenou zejména proti křesťanům žijícím na území Turecka – Řekům, Arménům…) a nacionalismem (opět namířeným proti netureckým národnostem – Kurdům a dalším). Stále nevyřešená zůstává také otázka severní části Kypru, kterou Turecko de facto okupuje...“
Před rokem, v dubnu 2015, si papež František dovolil označit vyvraždění 1 500 000 arménských křesťanů tureckými muslimy za genocidu.
Papežova slova vyvolala v Turecku velkou nevoli. Podle Turecka se tím František „dopustil pomluvy a urážky cti, zneužívá historii k politickým cílům a Ankara kvůli tomu zvažuje další kroky…“
Zdá se, že Vatikán se z této „výstrahy“ nepoučil. Po roce můžeme opět číst v přepisu zpráv Rádia Vatikán jednoznačné vyjádření:
„Na neděli připadlo výročí „Metz Yeghern“, Velkého zla, jak Arméni nazývají vyvražďování příslušníků svého národa ze strany osmanských Turků, ke kterému došlo v letech 1915-18. Masakr asi milionu a půl Arménů bývá označován za první jednoznačně dokumentovanou genocidu v dějinách. Přesto za pouhé vyslovení tohoto termínu dodnes hrozí v Turecku až tříleté vězení….“
Proč to vše připomínám? Zkusme si představit a srovnat v hlavě: Turecko je prý v současnosti demokratický, sekulární stát a dokonce je členem NATO, přesto za pouhou zmínku o genocidě vykonané na arménských křesťanech zde hrozí kriminál. Jaká asi bude pozice zbylých křesťanských (povětšinou pravoslavných) komunit, které dodnes na území Turecka přežívají a jaké by asi byly ty „další odvetné kroky“ proti papeži Františkovi, které zatím Turecko pouze zvažuje, až se nesnášenlivá islámská ideologie stane oficiálním a nosným principem tureckého státu, jak o to usiluje předseda tureckého parlamentu a šéf nejsilnější politické strany Turecka?
Turecký prezident Erdogan se sice následně distancoval od prohlášení předsedy parlamentu Kahramana, že by připravovaná nová ústava měla opět propojit stát s islámem. Podle Erdogana projevil Kahraman pouze svůj "osobní názor".
Výmluvnějším svědectvím skutečného postoje Turecka jako státu i jako občanů k tomuto požadavku však je, že proti Kahramanovým výrokům demonstrovalo ve 14 milionovém Istanbulu pouhých 300 lidí, které okamžitě státní policie násilně rozehnala.
Ostatní citované zdroje:
Rádio Vatikán: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=23658
Wikipedia: https://cs.wikipedia.org/wiki/Turecko
