"Vaše násilí, naše násilí"
V rámci letošního festivalu Divadelní svět Brno 2018 byla v divadle Husa na provázku slovinským souborem Mladinsko realizována také hra Vaše násilí, naše násilí chorvatského režiséra Olivera Frljiče. Zatímco o jiných představeních novináři v podstatě nepsali, tomuto se již předem dostalo velké publicity a pozornosti. Hra byla označována jako kontroverzní a to krom jiného proto, že v ní má být scéna, kde postava představující vzkříšeného Ježíše Krista znásilňuje muslimku. Autor je znám touhou šokovat, už v minulosti se „proslavil“ hrou, kde je světec Jan Pavel II. prezentován jako pedofil…
Přes protesty části veřejnosti bylo představení skutečně odehráno. Do publika se jako diváci dostali i členové hnutí, které si říká „Slušní lidé“, během vystoupení vnikli na jeviště a svou přítomností vystoupení přerušili. Po výzvě na místo přivolané policie divadlo opustili a hra pokračovala. Podle Wikipedie mají někteří členové tohoto hnutí neonacistickou a chuligánskou minulost. Tato skutečnost následně ovlivnila i veřejnou debatu kolem samotné hry. Zatímco její odpůrci jsou pohoršeni překrucováním historické reality a urážením náboženského cítění (znásilnění muslimky Ježíšem) nebo hanobením symbolu státu (herečka si vytahuje z intimních partií českou vlajku), mnozí jiní mají zřejmě pocit, že pokud by se přidali ke kritikům hry, byli by tak počítáni mezi neonacisty – podobně jako tzv. Slušní lidé.
Je nám skutečně sugerován model uvažování, že nebudeme-li dost vstřícní k tomuto – kulantně řečeno – kontroverznímu divadlu, vyslovujeme tím vlastně podporu neonacistickým kruhům a politickým populistům. Jsou samozřejmě i výjimky. Arcibiskup pražský Dominik kardinál Duka označil v TV rozhovoru bez skrupulí autora hry za lháře, prof. Petr Osolsobě znechucen uvedením hry rezignoval na své členství v Umělecké radě JAMU.
Do internetové diskuze pod jeden z mnoha článků na toto téma jsem mimo jiné napsal: "Z ukázek je patrné, že na jevišti došlo pod rouškou umění k hanobení našich státních symbolů, k urážení křesťanů a nepřímo k podněcování náboženské nesnášenlivosti. Hudba i písňové texty jsou také uměním, přesto je veřejná produkce písniček, jejichž texty mohou být vnímány jako pobuřující, nemravné, či přispívající k rasové nesnášenlivosti, zakázána." Čtenářka Jaroslava Kaioková na můj vstup do diskuze reagovala slovy, které stojí za citaci:
„Jsem absolutní ateista, ale být na tom představení, určitě bych se k protestujícím přidala. Na křesťanství evropské země vyrostly, kultivovaly se, tohle JE naše historie, kultura, na tomto se vyvíjely naše zkušenosti, tradice, etika. A kdo toto odmítá uznat, je pro mě barbar..“
Čtu-li taková slova od ženy, která se označuje za ateistku, o to smutněji na mne působí vyjádření kněze prof. Tomáše Halíka, který podle vlastních slov po opakovaném zhlédnutí záznamu hry došel k závěru, že je vlastně vše jinak, než se na prvý pohled zdá a že hrou jsou pobouřeni jen ti, kdo „nerozumějí drsnému jazyku postmoderního divadla a nejsou zvyklí příliš nad věcmi přemýšlet z více stran.“ Do této kategorie méně chápavých zařazuje s jistou mírou shovívavosti tzv. prosté věřící, ale s politováním i představitele církví, kteří si prý navzdory své inteligenci neuvědomili, že se tím de facto octnou v jedné řadě s těmi, kteří se na protestech budou přiživovat – tedy s populisty a nácky.
Považuji skutečně za smutné, že muž s tak skvělým vzděláním, přehledem, filozof, psycholog může klesnout k takové čiré demagogii. Je přece nesmysl „upravovat“ svůj názor podle toho, jak se k posuzované věci staví lidé, ke kterým bych nechtěl být počítán. Je-li venku ošklivě, nebudu tvrdit, že je tam hezky jen proto, že nějaký chuligán také prohlásil, že je dnes venku ošklivě.
Pan prof. Halík (prý) pochopil - na rozdíl od prostých lidí a církevních představitelů - skutečné poselství té hry. Ovšem až napodruhé. Není zde tedy něco špatně? Pro koho je ta hra napsána? Jaké je její poselství, že i člověk s tak mimořádným intelektem a vzděláním ji „správně pochopí“ až po opakovaném zhlédnutí a dlouhém přemýšlení? Co pozitivního přineslo toto divadlo? Pán Ježíš říká: poznáte je po ovoci. Co je tedy ovocem této hry? Přispělo toto divadlo k většímu mezináboženskému porozumění, či spíše prohloubilo vzájemnou averzi?
Špatný strom nemůže nést dobré ovoce. Plody této hry jsou stejně nechutné jako je nechutná samotná hra. Trpkým ovocem této hry je větší zviditelnění populistických a snad i radikálních či nacistických individuí. Co přineslo toto divadelní představení hercům a autorům víme: z našich daní štědře dotovaný honorář. Ale co přineslo divákům a nám všem? Brilantně to ve svém rezignačním dopise pojmenoval již jednou citovaný prof. Petr Osolsobě:
„Divadlo působí lidem radost i nelibost, rozpaky i zklamání. Nevěděl jsem ale, že může působit tak palčivou bolest, zármutek a pocit zahanbení, morální hnus, strach ze znesvěcení, zoufalství a pocit bezmoci. Obrazy ze hry Vaše násilí a naše násilí ŠKODOLIBĚ ZRANILY a znejistily důvěru lidí v divadelní kulturu vůbec. Divíme se hrubnutí společnosti, ale neřekneme nic k největší hrubosti v moderních dějinách českého divadla, na brněnské scéně a v našem uměleckém odvětví, za něž neseme zvláštní odpovědnost.“
Tolik pan profesor. Mne osobně pak dění i nedění kolem této hry utvrdilo v poznání, že křesťanství už i u nás přestává být rovnoprávným náboženstvím. Žádné divadlo by si nedovolilo uvést hru, kde by byl „z uměleckých důvodů“ podobným způsobem dehonestován např. prorok Mohamed. Urážet je dnes dovoleno pouze křesťanské náboženství.
Josef Krůpa
