K poctě padlých vojáků zazněly zvony i sirény
Po tom, co turecká vojska dobyla Cařihrad, chtěl v roce 1456 turecký paša Mohamed II. zasadit smrtící úder západním křesťanským zemím. Na jeho snahu odpověděl papež Kalist III. okružním listem O modlitbě. Nařídil polední zvonění, při kterém se všichni křesťané mají sjednotit a svolávat na ohrožené křesťanstvo Boží ochranu. Evropa byla tehdy zachráněna.
Je proto třeba vědět, že polední zvony nás nesvolávají k obědu, ale ke společné modlitbě Anděl Páně, k modlitbě za křesťanskou Evropu. Jako tenkrát v roce 1456 ani dnes se nestačí jen modlit. Je třeba být aktivní na poli politickém a je-li to nutné i na poli vojenském.
Dnes 10. července se smísil hlas poledního zvonění s hlasem sirén, které zněly k poctě našich vojáků, kteří padli v Afghánistánu. Sebevražedný atentátník na vojáky zaútočil v úterý ráno nedaleko vojenské základny Bagrám. Čtyři zabil (nejstaršímu bylo 39, nejmladšímu 29let), dalšího českého vojáka výbuch těžce zranil. Kromě toho zahynulo také několik civilistů z místních občanů včetně školáků.
Je rozšířený názor, že naši vojáci jsou vlastně v Afghánistánu v roli okupantů, že kdyby seděli doma, tak by se jim nic nestalo, že tam nejsou kvůli ideálům, ale pro peníze a že když jedou na takovou misi, musí se smrtí počítat… Ano naši vojáci, kteří působí v rámci spojeneckých misí v zahraničí, s rizikem smrti počítají. To velikost jejich oběti nesnižuje, ale naopak!
Nasazením spojeneckých vojsk v zemi ohrožené fanatiky, kteří při útocích na koaliční vojáky neváhají odpálit i své děti, chráníme vlastní obyvatelstvo. Ano je to tak a nenamlouvejme si, že talibanci jsou daleko. Zkusme si představit, co by pro svět znamenalo, kdyby toto fanatické islamistické a militantní hnutí destabilizovalo sousední jadernou velmoc Pákistán.
Až příště uslyšíme na Radhošti nebo jinde hlas zvonu, uvědomme si, že křesťanská Evropa není samozřejmostí, že po staletí je naše civilizace ohrožována a že už před staletími přišli lidé na to, že na obranu naší civilizace je potřeba se spojit - v modlitbě, v politickém úsilí i ve zbrani.
Na obr. místopředseda Matice radhošťské pan Jan Poruba rozeznívá ve zvonici kaple zvon z roku 1896.
Foto Olda Paulus.
